KARLOVY VARY

Grandhotel Pupp

Ples přímo maškarní

„Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.“

Čím déle musíš na něco čekat,
tím více si budeš vážit chvíle,
kdy to přijde.

Nic nemůže zastavit myšlenku, pro niž nastal čas.

.

NEZAČÍNEJ DEN PITÍM OCTA

„Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo ho přichází porazit.“

.

LÁSKA BABIČKOVSKÁ

KRÁSNÉ SETKÁVÁNÍ

NAVŠTIVTE NÁS V RODINNÉM PENZIÓNU

Nemusíte být skvělí,
abyste začali,ale musíte začít,abyste byli skvělí.

Mějte ve svém srdci lásku.

Zapomínáme, jak moc jsme závislí na přírodě, na každém stéblu trávy.

 

 

NÁVŠTĚVNOST
.
.
.
.
Někdy kráčíme tmou, abychom byli schopni vidět ...

Na obr??zku m???¾e b?½t: 2 lid?©, smÄ?j?­c?­ se lid?©, uvnit??
.
POŘÁDÁNÍ VLASTNÍCH KURZŮ
JE PRO MĚ POTĚŠENÍM
.
.
Vše, co si dokážete představit je skutečné
.
.
Nic se na tomto světě neděje náhodou

.
Jediným bodem, od něhož musíme uniknout,
je uvěznění naší mysli.
.
.
Nikdy není příliš pozdě na to, abyste mohli být!

.
Když nejsou slyšet
bubny,patrně
nikdo nebubnuje
.
.
NETLAČTE ŘEKU
.
-
„Sedmkrát dolů, osmkrát nahoru.“
-

.

NEVZDÁVEJTE SE SVÉ VLASTNÍ SÍLY

„Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.“

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.“

.
„Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.“

Pojď, zavřem okno, shrnem záclony a budem si vyprávět, co ty a já.

Přemýšleli jste někdy, co od vás chce život, namísto toho, co vy chcete od života?

Jsme v každém okamžiku, činu, myšlence, tvoru i výtvoru.

 


ČLÁNKY A FOTKY » ČLÁNKY » MATKY A DCERY

.

O VZTAHU MATEK A DCER



Pro oboustranně fungující vztah mezi matkou a dcerou hraje důležitou roli otázka, jestli a jak proběhlo období separace.

Je to doba mezi 20 a 30 lety věku mladého člověka, kdy dochází k vnitřnímu odpoutání dítěte od svých rodičů. Tehdy se dívka musí psychicky postavit na své vlastní nohy, otevřít se dospělému životu, naučit se nést odpovědnost za své jednání, naučit se vymezovat hranice vůči druhým lidem včetně svých rodičů. Mnoho psychických problémů v tomto věku, jako např. úzkosti, fobie, paniky, deprese souvisí s narušenou separací, přičemž základy obtíží jsou položeny v dětském věku.


Jedna z příčin bránící zdravé separaci je kamarádský vztah mezi matkou a dcerou. Matka se své dceři svěřuje se svými starostmi, osobními věcmi, nezřídka i sexuálním životem. Vypadá to sice jako velká důvěra mezi matkou a dcerou, něco jako privilegovaný vztah, avšak pro dítě (ať je v jakémkoliv, i dospělém věku) je to vždy obrovská zátěž. Svěřovat se má dcera matce, ne matka dceři. Děje se to často proto, že matka postrádá vztahy s přítelkyněmi, nebo má nefunkční vztah s manželem. Dcera je v pozici, že matku nevědomě zachraňuje, myslí si, že na ní závisí její štěstí, pak má pocit, že matku nemůže odmítnout, má pocity viny. Dát mámě jasně najevo, že úkolem dcery není řešit matčiny problémy, je těžké, ustát si matčiny slzy nebo výhružky ještě těžší, ale nakonec to přinese pocity vnitřní síly a svobody.


Další častou příčinou narušené separace je neustálá touha dcery po lásce mámy, kterou nezřídka i celé dětství postrádala, nebo nedostávala v potřebné míře. Snaží se mámě ve všem vyhovovat, být k dispozici, popírá sama sebe. Skrytě doufá, že jednou se projevů lásky musí dočkat. Důvodem, proč to matka nedělá, není to, že svou dceru nemá ráda, ale jednoduše „to s ní neumí“, protože velmi často i matka matky se chovala stejně. Pokud matka nedostávala dostatečnou lásku od své matky, těžko to může poskytovat své dceři. Čelit této skutečnosti je sice velmi bolestivé, na druhé straně je to podmínka, aby se dcera mohla otevřít těm, od koho může lásku skutečně dostat (např. manžel).


Posledním častým problémem v rámci separace je předčasná dospělost dcery. Někdy takto dospělou dceru chce vidět matka dokonce už i od útlého dětství, někdy si to vymáhá dcera sama. Dcera se tváří a chová nezávisle, všechno zvládá sama, nikoho moc nepotřebuje. Nakonec to může vést ke zhroucení a osamělosti. Uvědomit si, že abychom odněkud mohli odejít, musíme tam nejprve přijít, je léčivé. Abychom mohli dávat, musíme se naučit přijímat, a to také od rodičů. Přiblížit se ke své matce (hovorem, upřímností, stráveným časem, nebo doteky či objetím) umožní, že se dcera bude moci od ní vnitřně odpoutat a žít samostatný dospělý život.