KARLOVY VARY

Grandhotel Pupp

Ples přímo maškarní

„Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.“

Čím déle musíš na něco čekat,
tím více si budeš vážit chvíle,
kdy to přijde.

Nic nemůže zastavit myšlenku, pro niž nastal čas.

.

NEZAČÍNEJ DEN PITÍM OCTA

„Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo ho přichází porazit.“

.

LÁSKA BABIČKOVSKÁ

KRÁSNÉ SETKÁVÁNÍ

NAVŠTIVTE NÁS V RODINNÉM PENZIÓNU

Nemusíte být skvělí,
abyste začali,ale musíte začít,abyste byli skvělí.

Mějte ve svém srdci lásku.

Zapomínáme, jak moc jsme závislí na přírodě, na každém stéblu trávy.

 

 

NÁVŠTĚVNOST
.
.
.
.
Někdy kráčíme tmou, abychom byli schopni vidět ...

Na obr??zku m???¾e b?½t: 2 lid?©, smÄ?j?­c?­ se lid?©, uvnit??
.
POŘÁDÁNÍ VLASTNÍCH KURZŮ
JE PRO MĚ POTĚŠENÍM
.
.
Vše, co si dokážete představit je skutečné
.
.
Nic se na tomto světě neděje náhodou

.
Jediným bodem, od něhož musíme uniknout,
je uvěznění naší mysli.
.
.
Nikdy není příliš pozdě na to, abyste mohli být!

.
Když nejsou slyšet
bubny,patrně
nikdo nebubnuje
.
.
NETLAČTE ŘEKU
.
-
„Sedmkrát dolů, osmkrát nahoru.“
-

.

NEVZDÁVEJTE SE SVÉ VLASTNÍ SÍLY

„Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.“

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.“

.
„Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.“

Pojď, zavřem okno, shrnem záclony a budem si vyprávět, co ty a já.

Přemýšleli jste někdy, co od vás chce život, namísto toho, co vy chcete od života?

Jsme v každém okamžiku, činu, myšlence, tvoru i výtvoru.

 


ČLÁNKY A FOTKY » ČLÁNKY » CHŘADNUTÍ DUŠE

.

.

Chřadnutí duše a život v odcizení ...

Zdá se, že moudrý a poznaný umírá stejně jako násilník a hlupák. Tak proč se namáhat a snažit se o poznání, když je to jedno? Jak je možné, že většina z nás takto anebo jinak podobně prvoplánově smýšlí a žije? Jak je možné, že žijeme bez citových hodnot, že jsme ztratili schopnost vnímat se? Jak to, že žijeme v iluzi falešného očekávání, že každý z nás má neoddiskutovatelné právo na příjemný život plný štěstí a zdraví?

Realita lidské zkušenosti, že život takový NENÍ, se ztratila ze všeobecného povědomí. Kdysi dávno lidé věděli, že život je předlouhá pouť s těžkým břemenem na ramenech. Nežijeme ve středověku a bída a hlad jsou okrajovými jevy. Avšak máme tu jiná trápení: osamělost, odcizení, prázdnotu a citový chlad.

Život je příliš vnějškový, příliš povrchní, příliš uniformní a příliš uspěchaný, proto je spíše sebeodcizující zkušeností. Lžeme sobě i jeden druhému, že to tak není, namlouváme si, že jsme dobře přizpůsobení, že jsme skuteční. Ale jak se může člověk zdravě přizpůsobit nemocnému světu? Častěji potkáváme právě ty, kteří se k nám chovají odměřeně, chladně a neberou na druhé ohled jako na lidskou bytost. Stále častěji narážíme na lhostejnost jako na "normální" postoj k sobě i k druhým a k jejich útrapám. Lžeme sobě, když nevidíme, že i my sami jsme nakaženi stejnou infekcí. Lžeme sobě, když nevnímáme, že žijeme oddělení sami od sebe.

Tradiční a "normální" západní způsob života nepřinesl mnoho dobrého, pokud se odhodláme bilancovat loktem lidskosti. Měřeno pohledem psychického vývoje dopadáme ještě hůř. Věčným uspokojováním nejenže člověk nezíská vědomí sama sebe, ale naopak ztrácí i to málo, co ze sebe v sobě opravdu měl. Jak vypadá evropské duševní zdraví, když každý třetí z nás je adeptem na duševní poruchu? Odcizení a z něj vycházející chřadnutí duše – to je definice “normálního” moderního člověka. Ztracený sám sobě v předdefinovaném světě, kde systémový blud je vydáván za životní jistotu.

Eva