Snad každý v životě někdy zatoužil umět být asertivní. Umět si obhájit svojí pozici vůči ostatním. Nebát se autorit (třeba svého šéfa) a z očí do očí říct, co chceme a cítíme a stát si za svým. Nenechat se zviklat tím, že druhý se mnou nesouhlasí a ustát si to, co mě dává smysl a co pro sebe potřebuji.

Pro většinu lidí je něco takového velmi těžké, až nemožné. Představa, že odporujeme někomu, kdo je pro nás autorita, nebo koho máme třeba rádi, je často až nepředstavitelná. Děláme pak v životě mnoho kompromisů, nebo se dokonce úplně popíráme a to nám přináší spoustu nepříjemných pocitů. Při snaze obhájit svoje postoje a názory zažíváme strach nebo pocit provinění. Když se ale svůj postoj alespoň nepokusíme obhájit a rezignujeme, přináší nám to pro změnu pocity frustrace a nenaplnění. Můžeme tak prožít nenaplněný život, kde nebereme ohled na sebe a své potřeby. Je ale být asertivní, když to zrovna potřebujeme, opravdu tak těžké? Věřte, že není! Ale musíte začít tam, kde byste to možná nečekali – u respektu k druhým. 

Respekt je jedno z klíčových slov v mezilidských vztazích. Hodně o něm mluvíme, ale v běžném životě pak často jednáme v přímém rozporu s tím, co respekt znamená. My lidé bohužel často jednáme s druhými automaticky. Nezamýšlíme se nad tím, co nám vlastně druzí říkají a automaticky si tlačíme svoje postoje a názory. A od druhých pak očekáváme, že budou jednat tak, jak my chceme. Když se pak potkají dva lidé, kteří uvažují a chovají se tímto způsobem, je na komunikační problém zaděláno. Zvlášť v déle trvajících vztazích. Ať už pracovních, nebo třeba partnerských, či rodinných. 

Naučme se naslouchat druhým! Naučme se být si vědomí toho, co nám druhý člověk říká. Opravdu mu naslouchat, když s námi hovoří. A vyžadujme to samé z druhé strany! Aby nám i náš partner naslouchal a věděl, co a proč mu říkáme a co od něj očekáváme a chceme. Zní vám to povědomě? Ano, tohle je základ asertivního jednání! Chtít po ostatních, aby mi naslouchali a respektovali, co chci, je naprosto v pořádku a je to absolutně přirozené právo každého z nás. Každého! Tedy i našeho partnera, kolegy, šéfa! Je snadné dovolit si stát si za svým, pokud to i my dovolíme ostatním. Pokud chceme respekt od nich, respektujme i my je. Naslouchejme jim a vnímejme, co chtějí a říkají. Já respektuji tebe, ty respektuj mě! 

Pokud takto vědomě a s respektem budeme komunikovat, pokud budeme respektovat právo ostatních mít své potřeby a své názory, pak pro nás nebude těžké stát si za svým, když nám to bude dávat smysl. Protože skrz respekt k ostatním budeme respektovat i sami sebe. A všechny nepříjemné pocity spojené s obhajobou našeho postoje zmizí. A to je asertivita! Vidíte? Je to úplně jednoduché! ?

Je pro vás stát si za svým problém?

Neumíte, nebo se bojíte vyjádřit svoje potřeby a pocity?

Máte pocit, že neustále někomu ustupujete a ostatní vás nerespektují?

Znamená pro vás obhájit si svůj postoj spoustu nepříjemných pocitů?

Objednejte se ke mě na konzultaci a podíváme se kde je háček.