.

Holky přes 50 …… 

dávno už zapomněly na romantiku patnáctiletých, aktivitu a elán pětadvacítek a racionální úsilí těch, co je jim přes 30. Viděly už hodně. Až musely trochu přivřít oči… Ale nakonec je znovu otevřely dokořán. A spatřily nový svět a nový život. Znovu uvěřily v něco lepšího, protože to horší se jim zpravidla už přihodilo. Ale ony to přežily – právě proto, aby znovu dokázaly uvěřit v něco lepšího. A lepšího se jim dostává, protože jsou schopné vidět ho i tam, kde ho mladší ženy vidět zatím nedokážou. Mají zostřené vidění, vnímavý sluch a jemné ruce. A proto k nim také to nejlepší tak lne.

Jsou krásné. Ne – počkejte, nejsou jen hezké, jsou neuvěřitelně krásné, protože přiznávají, že mají právě takovýhle zadek, právě takováhle prsa, takový nos a nohy. Naučily se právě tyhle zadky-prsa-nosy-nohy mít rády.

Znají jedno tajemství, tyhle holky přes 50 ….  už mají po krk všech těch řečí o „příjmech“, „kariéře“, „úspěchu“ a „sociálním statutu“. Teď už s naprostou jistotou vědí, že to nejdůležitější rozhodně není to, co ukazují televize, co se píše na internetu, hodnotí na sociálních sítích a fitkách. Znají to nejdůležitější a mlčí. Mlčí o tom, co je v životě nejdůležitější: život sám, jeho chuť, jeho barva, jeho rytmus, vůně, umění mít potěšení a radovat se z každého dne.

Dávno nepěstují vybroušené fráze, předem připravené shovívavé úsměvy a korektní vycházkové kostýmky. Přestaly „aktivně vyhledávat“. Našly toho, koho tolik potřebovaly celé ty roky – samy sebe. Takové, jaké jsou. A ukázalo se, že právě takové – opravdové – jsou pro všechny kolem náramně zajímavé. A to skutečně prakticky pro všechny – a pro chlapy, co za něco stojí, tím spíš. Znovu umějí srdceryvně plakat a smát se, až sotva dechu popadají. Už si odchodily svoje v neprůstřelné vestě společenské slušnosti, požadavků, zákazů a povolení. Přestalo je bavit ovládat se – rozpřáhly ruce a ocitly se na svobodě – živé, plné citu a skutečné…

.