





.jpg)











.jpg)












MILOVANÁ VNOUČÁTKA




























































- Úvod
- ČLÁNKY K ZAMYŠLENÍ
- ŽÍT NAPLNO A ŠŤASTNĚ
Umění žít naplno a šťastně.
Autorka článku: Eva Matulová
Všichni toužíme po pevném zdraví. Víme, že skoro všechny nemoci mají psychologický původ, je že člověk který "umí žít", který našel v tomto labyrintu světa svůj ráj srdce má lepší šanci být zdravý než jedinec s rozhádanou myslí, nešťastný nebo zlý.
Jaké jsou ale nástrahy osudu.
Při svém příchodu na svět máme již v genetickém kódu nevědomky uloženy potřebné informace pro umění žít, které nám postupně doplní výchova v rodině, ve škole, četba, vlastní zkušenosti a rady moudrých lidí. Leč během života před nás osud staví nástrahy, různé možnosti volby světských rozkoší a příležitostí. My však ani sebe, ani výsledky svých aktivit nedokážeme objektivně posoudit a většinou volíme pozlátko a to, co by zdánlivě mohlo být přínosem pro náš pocit štěstí.
Teprve s odstupem času si uvědomíme v čem byla chyba. Po celý život získáváme zkušenosti jak v oblasti vztahů, tak práce, duchovního zaměření, skutečných hodnot života. Mladý člověk jde do života plný víry, že dokáže žít, že kamkoliv vkročí, kytky budou kvést a zvony budou vyzvánět a ani nepochybuje o tom, že by to mohlo být jinak, ale s přibývající zkušenosti mu polehoučku přistřihují křídla, neboť ono je v životě všechno jinak, než jak si to člověk původně představoval. A to je třeba si v prví řadě uvědomit.
Omyly mládí.
Popravdě řečeno v mládí se většina našich zklamání týká partnerských vztahů. Zamilujeme se a očima lásky vidíme svého vyvoleného krásného, hodného, věrného, se srdcem plným vroucích citů, ochotného nám přinést modré z nebe. Nás samotné však láska rovněž změní k nepoznání. Více o sebe dbáme, aby v nás partner viděl ideální bytost pro svou cestu životem nikdy nedbala no rady svých rodičů a přátel, kteří nás upozorňují na jeho minulost, lakotu, hráčskou vášeň nebo sklon k pití. Pro nás je okouzlující, šetrný, s láskou ke všemu co obohacuje život. Uznáme-li přece jenom, že má nějaké nedostatky, žijeme v domnění že s námi se změní, právě kvůli nám.
To je však největší omyl kterého se můžeme v životě dopustit, neboť změnit můžeme jenom jednoho člověka, a to sebe. Hrozí nám naopak nebezpečí, že s hrubým partnerem sami zhrubneme, abychom ho zvládli. Lakomec nás odnaučí velkorysosti, zkrátka většinou se sami budeme muset přizpůsobit. Vybereme-li si za svůj protějšek zlého psychopata, se kterým se budeme stále zlobit, okorá naše srdce, zhrubnou rysy našeho obličeje, ztratíme naprosto radost ze života a budeme se cítit jako vězeň. A jako důsledek, náš organismus se začne bránit ve formě nemocí.
Každý člověk má svoji .... pokračování článku na mém herohero:
.jpg?0_21)