.jpg?0_35)
.jpg)
.jpg)
MILOVANÁ VNOUČÁTKA
- Úvod
- ČLÁNKY K ZAMYŠLENÍ
- MOJE CESTA KE KLIDU
Klid ke mně nepřichází naráz.
Nehřmí. Nezvoní na poplach. Klid přichází po špičkách, jako ráno, které se pomalu rozsvěcí za okny. Je ve zpěvu ptáků, kteří mi připomínají, že den nemusí být hned hlučný, aby byl plný. Je v doteku jeho dlaně na mé kůži – tichém, vřelém, beze slov.
Je v dětských očích, když se mě ptají na svět a já odpovídám, i když ho sama neznám celý.
Je v hebké srsti psa, když se ke mně přitulí, aniž by cokoli chtěl. Jen být.
Klid není někde venku. Nosím ho v sobě – jako dech, který se prohlubuje, když si dovolím zpomalit.
Není třeba utíkat. Stačí zůstat. Dýchat. Vnímat.
Být s tím, co mám ráda.
A být tím, kým jsem.
S láskou
