Astrologie - Eva Matulova

MILOVANÁ VNOUČÁTKA

Úvod
ČLÁNKY K ZAMYŠLENÍ
KDYŽ ŽENA UBLIŽUJE ŽENĚ

Když žena ubližuje ženě: pomluvy, pletichy a karmická odpovědnost.

Je něco hluboce smutného na chvíli, kdy žena použije svoji citlivost, vnímavost a znalost druhého člověka k tomu, aby jiné ženě ublížila. Když z důvěrného rozhovoru udělá materiál pro pomluvu. Když slabé místo, které jí někdo svěřil v bezpečí, později obrátí proti němu. Když se usmívá do očí, ale za zády nenápadně připravuje půdu pro odmítnutí, pochybnosti a nedůvěru.

Takové jednání nemusí být hlučné. Někdy má podobu jediné věty:

„Já proti ní nic nemám, ale měla bys vědět…“

Jindy se skrývá za údajnou starost, dobře míněnou radu nebo potřebu „říct pravdu“. Jenže pokud má rozhovor druhou ženu především ponížit, znevěrohodnit nebo vyřadit z kruhu ostatních, starost se stává pouhou zástěrkou.

Pomluvy a pletichy nejsou výsadou žen. Dopouštějí se jich lidé bez ohledu na pohlaví. Mezi ženami však mohou bolet zvláštním způsobem: právě tam, kde bychom doufaly v porozumění, nacházíme zradu. Žena, která sama zná tlak na vzhled, věk, mateřství, partnerský život či vlastní hodnotu, zasáhne jinou ženu přesně v místě, kde ví, že to bude bolet.

Sdílená zkušenost by mohla být mostem a je bolestné, když se z ní stane zbraň.

Co se skrývá za potřebou druhou ženu zmenšit.

Za pomlouváním může být závist, strach z odmítnutí, potřeba zapadnout nebo nevyřešený konflikt. Někdy také pocit, že uznání je málo a úspěch jedné ženy automaticky ubírá hodnotu druhé.

Jiná žena dostane příležitost, najde lásku, začne se jí dařit nebo se odváží žít svobodněji. A v člověku, který se dlouho cítil přehlížený, se může ozvat bolestivá otázka: „Proč ona, a ne já?“

Sama tato otázka ještě není proviněním. Závist je nepříjemný pocit, ale může nám ukázat, po čem toužíme a co si sami nedovolujeme. Odpovědnost začíná v okamžiku, kdy s tímto pocitem něco uděláme. Zda jej použijeme k poctivému pohledu na vlastní život, nebo k poškození života druhého.

Místo přiznání „bolí mě, že si nevěřím“ pak přichází věta „ona si to určitě nezaslouží“. Místo práce s vlastním strachem vzniká potřeba přesvědčit ostatní, že druhá žena není tak schopná, dobrá či důvěryhodná, jak se zdá.

Ponížení druhé ženy však vlastní hodnotu neuzdraví.

Přinese nanejvýš krátkou úlevu, po které zůstává původní nejistota.

Porozumět příčinám takového chování přitom neznamená omluvit je. I zraněný člověk odpovídá za to, jak zachází s ostatními. Pletichy vytvářejí blízkost, které nelze věřit Společná pomluva dokáže na chvíli spojit lidi.

Vznikne pocit důvěrnosti: my víme, my si rozumíme, my vidíme něco, co ostatní nevidí. Jenže toto spojenectví stojí na nepřítomnosti někoho, kdo se nemůže bránit.

Druhá žena se postupně přestává vnímat jako celý člověk. Z jejího života se vybere jediná chyba, jeden vztah, jedno selhání či věta vytržená ze souvislostí. Všechno ostatní zmizí. Z člověka se stává příběh, který se hodí potřebám těch, kdo ho vyprávějí. A právě v tom spočívá velká nespravedlnost pomluvy. Bere druhému možnost být složitý, vyvíjet se, udělat chybu a napravit ji. Přidělí mu nálepku a ostatním nabídne hotový rozsudek.

Důvěra v takové skupině je navíc křehká. Žena, která dnes poslouchá odhalování cizích tajemství, může zítra přemýšlet, co se vypráví o ní. Blízkost získaná prostřednictvím cizího ponížení tak často obsahuje i tichý strach.

Karmický pohled: co svým jednáním vnášíme do života...... pokračování v členské sekci na -https://herohero.co/evamatulova